Josef Malejovský: Zrození kultury (socha)

Tuhle sochu na piazettě Národního divadla, tedy na náměstí Václava Havla, mám opravdu v oblibě:-)

Socha Zrození kultury od Josefa Malejovského, která se pravidelně převléká:-)

Něco o původním autorovi:

Sochař Josef Malejovský se narodil 19. dubna 1914 v Holicích. V letech 1929-1931 studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole bytového průmyslu v Praze (dnešní Střední uměleckoprůmyslová škola). Na škole získal vzdělání v oborech řezbářství a sochařství pod vedením učitelů Františka Kmenty a Damiana Pešana. Dále studoval v letech 1931-1936 na pražské Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Karla Dvořáka. Během německé okupace Malejovský pracoval jako Dvořákův asistent. Po studiích nastoupil dvouletou vojenskou službu. Poté pracoval jako retušér v keramickém závodě nebo jako pomocný dělník. Ve 40. letech se stal členem SVU Mánes. Ve své tvorbě se věnoval znázornění témat žánrové povahy, dominantní úlohu na jeho prací sehrávala drapérie, která mnohdy pohlcuje tělesnost sochy. Malejovský se během války často obracel k tématu nacistické okupace např. v sochách Smutek, V bouři, Tragédie, Po úderu. V roce 1946 vstoupil do Komunistické strany Československa. Po válce přijal místo asistent na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde působil hlavně v ateliérech Jana Laudy, Karla Pokorného, Josefa Wagnera a Bedřicha Stefana. Roku 1953 byl jmenován docentem a roku 1962 profesorem. Svou první příležitost pro monumentální realizaci získal v roce 1953 díky vítězství v soutěži na hlavní vrata Národního památníku na Vítkově, která byla realizována roku 1958. Malejovského tvorba se nesla zcela v duchu socialistického realismu. Díky tomu získal mnoho zakázek na pomníkovou tvorbu-mimo jiné sochu J. V. Stalina v Plzni (1953), Jana Žižky v Trocnově (1960), Otec a syn v Semilech (1960), pomník Aloise Jiráska v Hronově (1961) nebo pomník bratří Čapků v Malých Svatoňovicích (1969). Od sedmdesátých let zastával vedoucí funkci ve Svazu československých umělců. Malejovský je také autorem pomníku Klementa Gottwalda pro Teplice, Vsetín, Hradec Králové a Jihlavu. Jednou z jeho posledních realizací je pomník Bedřicha Smetany na pražském nábřeží (1984). Roku 1976 byl zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval až do roku 1986. Za svou politickou loajalitu si několikrát vysloužil Státní cenu Klementa Gottwalda, řád Vítězného února a mnoho dalších státních vyznamenání. Zemřel 20. prosince 2003 v Trutnově.

Původní podoba sochy: