Zobrazují se příspěvky se štítkem2025. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem2025. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 30. prosince 2025

Sklo a světlo v Gorlici

V kasematách na Vyšehradě je až do konce tohoto týdne k vidění zajímavá výstava s názvem Sklo a světlo v Gorlici. Jde o díla studentů ze Sklářské školy v Kamenickém Šenově, která jsou prezentována v sousedství originálních barokních soch z Karlova mostu. Některé objekty jsou opravdu vydařené...


Výstava světelných objektů sklářské školy v Kamenickém Šenove, která v roce 2026 slaví 170. výročí založení. Výstava vás zavede do světa mladých designérů z ateliéru Design světelných objektů, kteří s odvahou a kreativitou překračují hranice tradičního svícení. Jejich díla – od funkčních stojanových svítidel po volné světelné instalace – propojují sklo, kov a světlo v harmonii, která nejen oslní, ale i inspiruje. Každý objekt je důkazem toho, že i s minimální spotřebou energie lze vytvořit zářivý zážitek.

Výstava využívá jedinečnou atmosféru podzemního sálu Gorlice, kde světelné instalace mladých tvůrců vedou dialog s originály barokních soch z Karlova mostu.


Výstava Martin Janecký: Dreamer

... zatím jen pár fotek zvenčí, do interiéru budu muset vyrazit jindy, až bude otevřeno...


So it goes
Just a searcher
A lonely soul
The last of the dreamers

– David Bowie, The Dreamers (Hours, 1999)

Portrét je jedním ze žánrů, které nás přesvědčují o vlastní nesmrtelnosti. Je však také nástrojem zobecnění. Kdo jsem já, a kdo jsou oni? Jak sobě či jim porozumět? Jak sobě či jim čelit? Čemu se přitom zodpovídat? Koho prosit? Komu kázat? Koho chránit? Martin Janecký, sklář, sochař, tvůrce, s podobnými otázkami pracuje neustále – ptá se a zároveň odpovídá. Akcentuje primární antropologická východiska, apeluje na bazální humanismus, na intelektuální a emocionální citlivost, na empatii. A připomíná přitom velké dějiny skla jako materiálu, který oplývá vlastním symbolickým významem. Portrét, maska, otisk, replika – ty všechny se v jistém momentu stanou oním jedním, subjektem, dílem. Získají svou bytnost, zaujmou naše pozice a dovolí nám na chvíli sebe sama opustit. Získat odstup, nadechnout se, zasnít – a znovu se do života ponořit.

První monografická výstava, kterou KodlContemporary ve svém novém sídle uvádí, je pozvánkou k dialogu s tím, co anticipujeme, nedokážeme však identifikovat. Hledíme do tváře sebe sama – a hledáme svou chybějící část. Expozice má dialektický charakter, koncentruje a rozptyluje zároveň. Je přístupná zvnějšku, využívá otevřenosti architektury, svého maxima však dosahuje v intimním dialogu.

Martin Janecký, Snílek I, 2025

K titulnímu dílu výstavy Martin Janecký říká: „Snílek je jednou z figur, u nichž jsem vnitřní děj spojil s výraznou kompozicí. Něco se mu zdá a ten sen se odehrává vně. Dva holubi se tady perou, jeden padá, křídla jsou mu k ničemu. Je v tom určitá úzkost.“

Martin Janecký (1980, Liberec, CZ) je spojen především s technikou vnitřního modelování skla (s tzv. inside-sculptingem). Pochází z rodiny sklářů, zkušenosti získal během studia v Novém Boru (Václav Macháč ad.) a při působení ve Spojených státech amerických, Mexiku, Jižní Africe či Austrálii. Dlouhodobě se věnuje výuce (Corning School of Glass, Pilchuck Glass School, Chrysler Museum of Art, Rietveld Academy, Bornholm Design School, Australian National University Cenberra, Toyama City Institute of Glass Art ad.). Spolupracoval s předními světovými sklářskými umělci, mj. Martinem Blankem, Richardem Royalem a Williamem Morrisem, i slavnou newyorskou Heller Gallery. V roce 2020 se natrvalo usadil v Čechách. Na pražské Malé Straně provozuje vlastní sklářské studio.


  • kurátorka: Barbora Kundračíková
  • architekt: Petr Kolář
  • světelný design: Pavla Beranová

pondělí 29. prosince 2025

Street-artové putování za kapry - s Toybox

Moje oblíbená výtvarnice Toybox se dlouhodobě angažuje v boji za práva zvířat. Ve spolupráci s Compassion in World Farming Česko, organizací, která se snaží zlepšit podmínky hospodářských zvířat, připravila kampaň za ukončení zbytečného trápení živě prodávaných vánočních kaprů. Její součástí je street-artové putování po Kampě: sedm stanovišť s polepy (resp. pět - dvě někdo usilovně strhává), kde se dozvíte něco zajímavého o kaprech. Prošla jsem si a užila si to. Mapka níže.