středa 28. září 2022

Zámek Pluhův Žďár


V rámci pobytu Willíka v jižních Čechách jsme měli možnost navštívit zámek Pluhův Žďár, který je součástí zdejšího areálu (spolu s kostelem, zámeckým parkem a penzionem). Průvodcem nám byl sám majitel, pan Radim Beneš, jinak též praprasynovec československého prezidenta Edvarda Beneše. V zámku jako dítě bydlel (obec ho využívala pro bytové účely), po revoluci jej restituoval a pomalu ho dává dohromady. Momentálně slouží hlavně jako svatební síň, vzniká tu pamětní místnost na rodinu Benešů, část prostor využívají v létě třeba i dětské tábory z budějovické Arpidy (děti na vozíku tu hrají bojové hry:-) Plány jsou, peníze se ale scházejí pomalu, než by bylo potřeba. Je to ale moc příjemné místo a pokud budete mít příležitost, doporučuji se sem podívat a domluvit si prohlídku. Pan Beneš bude mít pro vás spoustu zábavných historek:-)


Něco z historie: 

Zámek Pluhův Žďár je barokní zámek přestavěný v 17. století z původně renesanční tvrze. Zámek je od roku 1963 kulturní památkou.

První zmínka o obci je z roku 1267, kdy je doložen jako její majitel Oldřich Pluh z Rabštejna; až do 15. století byla vesnice ve vlastnictví tohoto rodu, podle kterého byla také nazvána. Majitelé se pak často změnili: na začátku 15. století to byl Chval ze Žďáru, v roce 1437 Albrecht Rút z Dírného, v roce 1457 bratři Prokop a Jan z Vojslavic. V roce 1549 byla majitelkou Míla z Broumovic, která v roce 1557 prodala tvrz, dvůr, pivovar a ves Dorotě Ostrovcové z Leskovce. Dalším z řady majitelů byl Jan Vrchotický z Loutkova, jehož rodu patřil Pluhův Žďár až do třicetileté války. 

Přestože přesnější údaje o stavebním vývoji tvrze známy nejsou, lze předpokládat vznik jejího jádra v období pozdní gotiky a někdy v polovině 16. století pak renesanční přestavbu do podoby čtyřkřídlého objektu obklopeného příkopem. 

V roce 1635 získal tvrz Jan Ekersdorf z Hlaváče, který začal s jejími barokními úpravami a přestavbou na zámek. V tom pak pokračoval Humprecht Černín z Chudenic, po jehož smrti se majitelé opět střídali. V letech 1717–1782 vlastnili statek se zámkem Deymové ze Stříteže, za nichž proběhla druhá vlna barokních úprav. 

V roce 1793 koupil Pluhův Žďár kníže Jan Václav Paar a tento rod hospodařil na žďárském statku a v sousední Kardašově Řečici až do 20. let 20. století. V roce 1928 v rámci pozemkové reformy odkoupil od Paarů zámek v Pluhově Žďáru Bedřich Beneš (1875–1939), starší bratr pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. 

Po roce 1948 byl Benešům zámek zabaven a obec jej potom využívala k bytovým účelům. Roku 1992 byl objekt restituován a postupně zrekonstruován. 

                                                                                                                                (zdroj Wikipedie)

Jindřichův Hradec

Pěkné město, ten Jindřichův Hradec. Nebyla jsem tu roky, nebo spíš desetiletí. Jako dítě během nějakého deštivého dne, který jsme nemohli s rodiči strávit u Staňkovského rybníka, a tak jsme jeli na výlet. 

Krýsovy jesličky v místním muzeu jsou sice částečně v rekonstrukci, ale ta zbylá část je krásně opravená, nalakovaná a rozpohybovaná. A muzeum celé prokouklo - tady by se dalo strávit dost času. Šicí stroje, Ema Destinová, střelecké terče, letecká bitva nad Jindřichohradeckem, sklepení, betlémy - jen malá ukázka toho, co se v muzeu nachází. 

U mého syna Bárta pak nejvíc bodovala modelová železnice na Staré radnici - takových humorných situací je tam kolem kolejí nastraženo. Doporučuju!

Neměli jsme bohužel moc času, takže třeba úzkokolejku, která odsud vede do Nové Bystřice, si necháme na příště.