Koncem týdne nabývala předpověď počasí dost depresivní podoby, a tak jsme se ve čtvrtek vydali vlakem do Karlových Varů, kde to přece jen mělo být o něco lepší. Konečně jsme si mohli projet celou zdejší legendární trať zvanou Krušnohorský Semmering - fakt pěkné.
Trať Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt je železniční trať dlouhá 47,2 kilometrů v Krušných horách v okrese Karlovy Vary. Na trati leží sedmnáct železničních stanic a zastávek. Trať byla budována v několika etapách. Maximální klesání (resp. stoupání) trati je 30 promile (v úseku Pernink – Potůčky). Pro povahu trati (stoupání, převýšení) se jí přezdívá Krušnohorský Semmering. Nejvyšší bod na trase (915 m n. m.) se nachází mezi stanicí Pernink a zastávkou Oldřichov u Nejdku a stanice Pernink (902 m n. m.) je druhá nejvýše položená železniční stanice v Čechách.
A co Karlovy Vary? Nadšení. Konečně nějací lidé, ale bylo jich docela uměřeně (jsem zvyklá na Karlsbad za filmového festivalu, to se nedá srovnat). Navíc chyběli oni noví Rusové v teplákových soupravách, v dobách předcovidových všudypřítomní. Prošli jsme se městem po kolonádě a kolem říčky Teplé, vyvezli se výtahem na vyhlídku, ochutnali teplou oplatku i horké prameny, prohlídli si Vřídlo, které netryská v opravované budově Vřídelní kolonády, ale venku před ní, a došli až k Puppu. Zvážili jsme cestu lanovkou na Dianu (zamítnuto) a pak se pomalu vydali po druhé straně řeky zpátky na nádraží. Chytli jsme báječné počasí, dokoupili, co bylo potřeba, prostě pěkně jsme si to užili. V Potůčkách mimochodem skoro celý den pršelo....
V pátek, v poslední den dovolené, jsme si cestu do Karlových Varů zopakovali, a to proto, že jsme měli v plánu navštívit naši kamarádku Janičku, která tu bydlí. S Janou a její dcerou Aničkou jsme tentokrát vyrazli do karlovarských lázeňských lesů. Parkovali jsme u sv. Linharta, kde si Anička dala jednu cestu v lanovém centru a my si zatím prohlédli jelení vyhlídku a místo, kde se setkává kroužek mladých myslivečků. Odolali jsme nabídce opéci si buřta na švédských kamnech za 200 Kč a po stezce lemované obrysy divokých zvířat jsme se vydali na cca 3 km cestu směr rozhledna Diana. Nadchlo nás, že na Dianu vede výtah a že je tam vstup volný, čehož Bartoloměj využil a navštívil ji 3x. Výhledy pochopitelně nic moc, ale dalekohled jsme vyzkoušeli. Dali jsme si jídlo, načež se dalo do brutálního deště a dokonce i několikrát zabouřilo. Cesta zpátky k autu nic moc, pláštěnka nějak nefungovala, Bárt měl mokré kalhoty, prostě - nakonec jsme tomu dešti, na který jsme tak nějak čekali celý týden, neutekli. Ale i tak jsme si Krušné hory užili, a to jsme řadu místních cílů ani nestihli. Holt někdy příště!
