Na tento den jsem původně naplánovala výjezd lanovkou na Pancíř a potom pohodlnou procházkou z kopce do Železné Rudy do našeho penzionu. Předpověď počasí byla totiž dost bídná (samé kapičky) a náš Bartoloměj kašle...
Jenže... i když jsme se na Špičák vlakem po ránu přepravili, tak lanovka na Pancíř dnes z technických důvodů nejezdila... A tak jsme museli improvizovat. Nakonec jsme se po žluté vydali k Čertovu jezeru.
Cestou jsme minuli zajímavou stavbu - statek Girlghof. Girglhof (Jiříkův dvůr) byl jeden z nejstarších a také největších železnorudských selských dvorců, který vznikl již ve druhé polovině 17. století. Pozemek vyklučil a rozlehlý statek vybudoval Michael Schreiner v roce 1686. Jméno Girglhof pochází zřejmě od křestního jména Jiří (takové bylo křestní jméno Schreinerových tří synů). Ke dvorci v té době napůl přiléhalo i Čertovo jezero, kterému se tehdy říkalo Firglsee. Ke statku patřila i kaple sv. Antonína Paduánského. V roce 1877 dřevěný Girglhof vyhořel (údajně chytil od jiskry z lokomotivy z nedaleké trati), na jeho místě pak vyrostl zděný statek.
Girglhof fungoval i jako penzion a restaurace a byl u turistů velmi vyhledávaný, jednak pro svou polohu na cestě k Čertovu a Černému jezeru, ale též pro domácí kuchyni a plzeňské pivo. Statek byl v rukou rodiny několik stovek let, prodán byl dvorec v roce 1939, jeho nový německý majitel však byl po válce odsunut. Po znárodnění byl v objektu družstevní kravín a dvorec byl v majetku Státního statku Dešenice. Dnes je obytná budova i přilehlá kaplička v dezolátním stavu. Statek je v soukromém vlastnictví.
Cesta vedla i kolem bývalé Tereziiny huti, bývalé sklárny, která také patřila svého času ke Girglhofu (založeno 1883). V jedné peci s 8 pánvemi se tu vyrábělo
tabulové a zrcadlové sklo. Huť údajně dvakrát vyhořela, naposledy v roce
1892, následně nebyla už nikdy obnovena. V současnosti lze v místě původní
sklárny vidět zbytky tavící pece a části kamenného zdiva budov. Vzhledem k tomu, že se v době našeho průchodu kolem dalo zrovna do deště, tak jsme se na obhlídku do lesa ani nevydali.
Cesta pokračovala do kopce, po asfaltce, celkem asi 3 km.
Čertovo jezero - jedno z nejhezčích míst na Šumavě. Druhé největší šumavské ledovcové jezero, obvod hladiny činí 1360 m, největší hloubka 36 m a průměrná hloubka téměř 18 m.Voda je z jezera odváděna Jezerním potokem do Řezné (Regen) a dále pak až do Černého moře. Nad jezerem se tyčí 313 m vysoká karová stěna.
Po červené jsme se pak vydali zpátky do Železné Rudy. Chvílemi poprchávalo, jednou vysvitlo i sluníčko, jinak ale setrvale zataženo.
Kousek před Rudou, na křižovatce červené a modré značky, jsem si ještě zašla k pomníčku českého grafika a ilustrátora Adolfa Kašpara, který tu tragicky zemřel 29. června 1934 - ranila ho mrtvice při procházce. Ilustrace Adolfa Kašpara určitě znáte - ilustroval třeba Babičku Boženy Němcové, nebo celou řadu knih Aloise Jiráska.
(ukázka z Babičky)
A pak už po modré do Železné Rudy.
Poslední zajímavost: železnorudský jasan, chráněný strom. Obvod kmene jasanu ztepilého činí 331 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 18 m (měření 2003). Jasan je asi 110 let starý, je chráněn od roku 1995 pro svůj vzrůst a jako krajinná dominanta.
Poté, co jsme dorazili domů, začalo pršet. A střídavě lilo až do večera....
