Kamila Hladká: Hornické vdovy

"Jsem horník, kdo je víc?" - pamatujete, jak často se za socialismu o hornících takhle mluvilo? Jenže fárání pod zem je hodně nebezpečná činnost, která čas od času vyústí v tragédii. Tahle kniha dává hlas těm, které u toho taky byly, hornickým vdovám.

Kamila Hladká: Hornické vdovy - recenzi najdete tady. 

Tony Parsons: Třináctá oběť

Letos na jaře se mi díky nakladatelství MOBA dostala do rukou kniha britského spisovatele Spolek katů, která se zabývala pátráním po organizované skupině zabijáků, která vzala spravedlnost do svých rukou a svými skutky si získala nebývalou pozornost veřejnosti. Byl to skvělý thriller z londýnského prostředí, a tak jsem byla velmi ráda, když jsem si mohla nyní přečíst další díl ze série s kriminalistou Maxem Wolfem, tentokrát s názvem Třináctá oběť.

Na počátku všeho byla jedna mrazící dodávka odstavená v čínské čtvrti, ve které se našlo 12 zmrzlých těl mladých žen, které se pokoušely nelegálně dostat do Velké Británie. Řidič byl pochopitelně pryč, ale ve schránce na doklady ležely pasy obětí, jen jich nebylo 12, ale 13. Co se stalo s třináctou ženou? Mohlo by její svědectví objasnit, proč k této tragédii došlo? Do vyšetřování se opět pouští kriminalista Max Wolf, který musí rozplést zamotanou síť obchodu s lidmi, pochopit motivaci lidí, kteří opouštějí svou vlast s vidinou lepších zítřků, získání nového domova i důstojnosti, i odhalit dávná tajemství zločineckých klanů, které si i v moderních časech drží svou pozici v hiearchii organizovaného zločinu.

Třináctá oběť je velmi aktuální kniha. Ač vyšla v Anglii již v roce 2017, tak právě v den, kdy jsem knihu dočítala (konec října 2019), se objevila v tisku zpráva o hrozivém nálezu 39 mrtvých lidí v chladícím kamionu v Essexu… Spekulace o tom, co se asi dělo v nákladním prostoru, ve kterém bylo – 25 stupňů Celsia, jsem tentokrát přeskakovala, díky knize jsem měla poměrně jasnou představu. Vzpomněla jsem si taky na o rok starší knihu Marka Šindelky Únava materiálu a na knížku mé oblíbené Angely Marsonsové Zlámané kosti, kterou jsem četla před prázdninami a která se také zabývá obchodováním s lidmi…

Třináctá oběť je hodně depresivní a emotivní čtení, a to i přesto, že se až na scény z uprchlického tábora tolik nevyžívá v zobrazování násilí a libování si v děsivých detailech. Rozuzlení mě tentokrát tolik nepřekvapilo, jako v minulé knize, motiv byl poměrně zřejmý a vlastně i uvěřitelný. Můžete se každopádně opět těšit na řadu detailů z práce policie i z osobního života detektiva, ve kterém kriminalista sám vychovává malou dceru Scout (tady autor zřejmě čerpal i ze svých životních zkušeností, kdy v osmdesátých letech minulého století po rozchodu s manželkou zůstal sám s pětiletým synem). Ač mě tedy předchozí kniha série bavila víc, je i Třináctá oběť kniha, která stojí za přečtení, a to nejen jako detektivka, ale i jako sociální sonda do současného světa.

Hodnocení: 80%

Tony Parsons: Třináctá oběť

• Nakladatel: MOBA
• EAN: 9788024388786
• ISBN: 978-80-243-8878-6
• Originál: Die Last
• Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
• Rozměry: 13,3 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Anna Cima: Probudím se na Šibuji (kniha)

Kniha mladé české autorky Anna Cima získala letos v dubnu Literu pro objev roku. My doma jsme knihu objevili už před vánoci a u nás pod stromečkem se tak ocitla dokonce dvakrát, neb jsme si ji darovali navzájem:-) Jenže najít čas a náladu na tuhle knížku, která svého času způsobila literární senzaci, přišel až teď po letních prázdninách. Přibalila jsem si ji na dlouhou cestu vlakem na Moravu a zpět a udělala jsem moc dobře - z vlaku si nepamatuji vůbec nic, jen to, že jsem si přála, aby měl zpoždění a já si ji mohla v klidu dočíst (zadařilo se, díky Český národní dopravče:-)

Hlavní hrdinkou je Jana Kupcová, resp. Jany Kupcová dvě. Jedna Jana studuje japanistiku na pražské Filosofické fakultě a touží se dostat do Japonska. Pokouší se získat stipendium, tématem jejího výzkumu by mohl být neznámý japonský spisovatel Kijomaru Kawašita, po kterém Jana pátrá na internetu, v dobovém tisku 20. let minulého století i v románu, který se jí dostane do rukou a který by mohl mít autobiografické prvky. S překladem ji pomáhá podivínský spolužák Viktor Klíma, který možná nebude takový blázen a loser, jak se na první pohled zdá, zábavné momenty kromě  něj ale v knize obstarávají i Janiny kamarádky - bioložka Kristýna a hudebnice Mačiko. 

Druhá Jana Kupcová to má složitější, je to totiž duch, myšlenka, prostě imaginární sedmnáctileté já té reálné Jany, které trčí v jakési časoprostorové smyčce v japonské čtvrti Šibuji a nemůže se odsud dostat. Možná trest za neuváženou myšlenku: "Tady bych chtěla zůstat navždy", kterou kdysi Jana při návštěvě Tokia pronesla? Tahle Jana se courá po Šibuji a nikdo si ji nevšímá. V knihovně se učí japonské znaky, poslouchá hovory Japonců (a pomalu jim začíná rozumět), čte si manga v obchodě s komiksy, šmíruje mladé hudebníky z kapely stylu visual-kei a touží odsud zmizet zpátky do Prahy. Podaří se rozdvojené identitě znovu splynout? Pomohou v tom přátelé, nebo se zapojí Kijomaru Kawašita?

S Probudím se na Šibuji jako byste se ocitli v románu Haruki Murakamiho - magický realismus jak vyšitý, ovšem s českým humorem, ironií a a také s českými reáliemi. Hrdinka tu bloudí budovou filozofické fakulty v Celetné, chodí do studentských hospůdek, věrně popisuje slasti i strasti studentského života. Milovníci Japonska ale nezůstanou zkrátka, ať už v podobě historických exkurzů, které jsou součástí literárního bádání po stopách Kawašity (kaligrafie, zemětřesení), nebo v představování současné japonské kultury, kterou poznává Jana 2 na Šibuji (jídlo, hudba, komiksy).

Musím uznat, že jsem se dost bavila. Knížka se dobře čte, střídání prostředí funguje, hlavní hrdinka působí (v rámci možností) uvěřitelně, celé je to poměrně vtipné, člověku se ani nechce věřit, že jde o literární debut. Svou roli samozřejmě hraje i to, že magický realismus patří k žánrům, které si občas ráda přečtu a  "Murakáč" (tak se o něm v knize mluví) je mým oblíbeným spisovatelem. Stejně ráda ho má ostatně i Anna Cima, byl to právě on, ji přivedl k zájmu o zemi vycházejícího slunce a možná i díky němu žije dnes osmadvacetiletá autorka (a japanoložka) v Tokiu. Probudím se na Šibuji je její první knihou, krom Magnesie Litery pro objev roku získala i cenu Česká kniha a cenu Jiřího Ortena.  Pevně doufám, že Probudím se na Šibuji nebude její jedinou knihou a že v Japonsku načerpá inspiraci na nějakou další chuťovku. 

Hodnocení: 95%

Anna Cima: Probudím se na Šibuji

• Nakladatel: Paseka
• EAN: 9788074329128
• ISBN: 978-80-7432-912-8
• Ilustrace: Cima, Anna a Cima, Igor
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 320 stran, česky
• Rozměry: 12,8 × 22 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Gene Deitch: Z lásky k Praze (kniha)

Jednou z knih loňského jarního knižního čtvrtka byla na první pohled nenápadná autobiografie amerického animátora a režiséra Gene Deitche, který řízením osudu prožil většinou svého života v Praze. Z knihy, která předtím vyšla již v několika vydáních v angličtině, se velmi rychle stal trhák, který řízením osudu (prostřednictvím slevové akce v Kosmasu) o rok později doputoval i ke mně:-)

Kdo by se nechtěl podívat na uplynulé půlstoletí z nadhledu? Očima člověka, který přijel ze svobodné Ameriky do komunistického Československa na konci 50. let minulého století, a ač tu měl původně pobýt jen asi 10 dní, žije zde už přes 60 let? Gene Deitch je americký režisér a scénárista animovaných filmů pro děti, který byl v roce 1959 vyslán do Československa, aby navázal spolupráci se zdejšími animátory. Cílem bylo  vyrábět tu levně animované filmy pro americký trh. V té době mu bylo 35 let, doma v USA měl manželku a tři malé děti. Ve studiu Bratři v triku ale poznal osudovou lásku svého života, animátorku Zdenku Najmanovou (mimochodem v té době také šťastně vdanou matkou pětiletého syna) a jeho život se otočil vzhůru nohama. Postupně následovaly dva rozvody a jeden sňatek a trvalé přesídlení Deitche do Československa. Deitchovi se ale podařilo uchovat si nebývalá privilegia - pracoval pro Američany, takže bral plat v dolarech, mohl volně cestovat po světě, a to posléze i se svou manželkou, mohl jezdit nakupovat nedostatkové zboží do západního Německa, měl přístup k americkému tisku apod., to vše v kulisách na jeho poměry neskutečně levného Československa - jednotné ceny, nízké nájmy, bohaté kulturní vyžití, bezplatné zdravotnictví apod. 

Deitchův pohled na tehdejší realitu je docela vtipný a osvěžující. Všímá si věcí, které Češi v té době vůbec neregistrovali, komentuje politickou situaci, byť celý život byl důsledně apolitický, srovnává výhody i nevýhody žití v socialismu, skládá postupně mozaiku naší národní povahy, je vidět, že má Čechy doopravdy rád. Oceňuje náš humor, kreativitu, schopnost přežít, naši bohatou kulturu, to vše komentuje s americkým optimismem a/nebo naivitou, sem tam je ale i vlídně kritický. Hodně se dozvíme o kulturním dětí té doby, o setkáních a přátelstvích se zajímavými lidmi (Trnka, Brdečka, Hoffmeister, Werich) a lehce i o práci, kterou v ateliérech Krátkého filmu měl. Deitch je například držitelem Oscara za protiválečný film Munro, který tady vznikl, málokdo do vydání knihy tušil, že se v Československu natáčely některé díly Pepka námořníka, Toma a Jerryho a že tu v šedesátých letech s Trnkou pracovali na první (bohužel nakonec nerealizované) verzi kresleného Hobbita. 

Gene Deitch prožil v Praze konec temných padesátých let, nadějná léta šedesátá, která vyvrcholila Pražským jarem a následně sovětskou okupací, přečkal normalizaci let sedmdesátých i postupný rozklad socialistického režimu v osmdesátkách. Vrcholem jeho života pak byla Sametová revoluce, které v knize věnuje poměrně značný prostor. Deitch se v knize netají tím, že nikdy nechtěl hrát roli bojovníka za svobodu, hrdiny, který by se stýkal s disidenty apod. Jeho hlavním životním motorem byla manželka, z lásky k ní se v knize mnohokrát vyznává, nikdy nechtěl svými politickými postoji ohrozit pohodlný život, který si tady spolu v rámci možností vybudovali, práci, kterou dělali a která je moc bavila. 

Knížka je krom dějin velkých a malých plná různých historek, anekdot, vzpomínek na přátele apod. Je to moc milé čtení, nicméně pokud by se ještě víc zapracovalo na redakci, mohl být výsledek ještě o malý kousek lepší. Velkou práci ale každopádně odvedla překladatelka Radka Smejkalová, která bude mít na čtivosti knihy dost velký podíl.  Máte-li chuť zavzpomínat na roky minulé, nebo byste se chtěli dozvědět, jak se tady žilo Vašim rodičům a prarodičům, jsou vzpomínky tohoto "interního expata" skvělým způsobem, jak se do toho pustit. 

Hodnocení: 90%

Gene Deitch: Z lásky k Praze 

• Nakladatel: Garamond
• EAN: 9788074074103
• ISBN: 978-80-7407-410-3 
• Originál: For the Love of Prague
• Překlad: Smejkalová, Radka
• Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,7 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

A. Gravensteen: Pohyby ledu (kniha)

Další českou knihou letošního léta byly Pohyby ledu, které vydal neznámý autor píšící pod pseudonymem A. Gravensteen. Údajně se jedná o jméno, které se nachází na zvonku jednoho pražského bytu... (představuji si to asi takhle:  "Za dávných a dávných časů, asi tak minulý pátek, bydlel Medvídek Pú v Lese sám a sám pod jménem Novotný. „Co to znamená pod jménem?“ zeptal se Kryštůfek Robin. „To znamená, že měl to jméno napsáno zlatým písmem nad dveřmi a bydlel pod ním.“ )

Už obálka knihy slibuje zajímavý čtenářský zážitek - literární teoretik a historik Petr A. Bílek se o knize vyjadřuje: „Jeden z nejpozoruhodnějších českých románů posledních let. Téma je relevantní, aktuální a má schopnost rezonovat i mimo sféru specialistů na současnou českou literaturu.“ 

A spisovatelka a japanoložka Anna Cima (autorka knihy Probudím se na Šibuji) tvrdí: „Román potěší především ty, kdo se nebojí přestoupit hranice běžné detektivky. Čte se jedním dechem. Na konci se čtenář neubrání pocitu, že spolu s vypravěčem absolvoval doslova životní cestu, a kniha, kterou dočetl, je úplně jiná než ta, kterou začal číst.“

Ale zpět ke knize. Hlavním hrdinou je Miroslav Hammer, který si říká Rosli (fakt divná přezdívka, strašně mi to nešlo přes pusu a vlastně mě tohle jméno v celé knize maximálně iritovalo), asi třicetiletý novinář specializující se na popularizaci vědy. Při slavnostním otevírání skleníku Fata Morgana se seznámí s  dívkou Klárou, která ho upozorní na machinace, které stavbu provázely. Rosli zavětří investigativní příležitost, leč ředitel Botanické zahrady spáchá před domluveným interview sebevraždu. Miroslav v zápětí dostává nabídku, která se neodmítá: odjet se skupinou vědců, ve které bude i Klára, na expedici do Grónska a napsat o tom reportáž. Vědeckému týmu velí Eliška, která měla k zesnulému řediteli dost blízko, a tak Rosli doufá, že na drsném severu z obou žen, Elišky i Kláry, vytáhne, jak to doopravdy se skleníkem bylo. Jenže právě tady, v zemi věčného sněhu a ledu, se to nakonec vše zvrtne úplně jiným směrem... V tu chvíli začíná vlastně úplně nová kniha... 

  

Foto Alena a Jaroslav Klempířovi

Pohyby ledu jsou kombinací detektivky (alespoň první část knihy se tak tváří) a románu s prvky paranormálna. Je potřeba se připravit na různorodé varianty posouvání děje, které jsou střídavě způsobené alkoholovým opojením hlavního hrdiny, jeho divokými sny (ve spojení s předchozím), amnézií, anebo prostým záměrem autora. Spousta otázek, co se vlastně stalo, ale zůstává v knize nezodpovězena, nebo se Vám na ně dostane většího než nutného množství odpovědí. Jsou tu docela vtipné momenty (noční schůzky fenomenologů, to je jak od Stančíka), hrdina je dostatečně sebeironický, prostředí Grónska je mimořádně atraktivní (a vzděláte se v glaciologii), čte se to vlastně výborně, autor vládne velmi pěknou a zajímavou češtinou, ale na můj vkus je to nakonec nějak moc experimentální. Zajímavý debut, celkový obraz se mi ale na konci prostě nespojil a vyústění mě úplně minulo. 

Autor v nějakém rozhovoru říkal, že tuhle knihu psal hlavně pro sebe, protože ho to bavilo. Co se týče ostatních, pak se držel návodu z jakési obskurní knihy z výprodeje s názvem Jak se stát kultovním spisovatelem: „Něco napište, ideálně něco, čemu nebude nikdo moc rozumět". No, v mém případě se mu to rozhodně povedlo. Na to, abych se do knihy pustila podruhé a třeba si nějaká temnější místa osvětlila, mě to zase tolik nevzalo. 

Pokud máte rádi experimenty, pak Pohyby ledu zkuste. Myslím, že je to dostatečně divná kniha na to, aby se příští rok objevila ve výběru Magnesie Litery (budete mít náskok). Pokud váháte, zkuste rozhovor s autorem na Liberatuře - je tam i úryvek z knihy. A dejte mi vědět, jak se Vám to líbilo:-)

Hodnocení:65%

A. Gravensteen: Pohyby ledu

• Nakladatel:  Paseka
• EAN: 9788074329531
• ISBN: 978-80-7432-953-1
• Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2019 (1. vydání)