Další českou knihou letošního léta byly Pohyby ledu, které vydal neznámý autor píšící pod pseudonymem A. Gravensteen. Údajně se jedná o jméno, které se nachází na zvonku jednoho pražského bytu... (představuji si to asi takhle: "Za dávných a dávných časů, asi tak minulý pátek, bydlel Medvídek Pú v Lese sám a sám pod jménem Novotný. „Co to znamená pod jménem?“ zeptal se Kryštůfek Robin. „To znamená, že měl to jméno napsáno zlatým písmem nad dveřmi a bydlel pod ním.“ )
Už obálka knihy slibuje zajímavý čtenářský zážitek - literární teoretik a historik Petr A. Bílek se o knize vyjadřuje: „Jeden z nejpozoruhodnějších českých románů posledních let. Téma je relevantní, aktuální a má schopnost rezonovat i mimo sféru specialistů na současnou českou literaturu.“
A spisovatelka a japanoložka Anna Cima (autorka knihy Probudím se na Šibuji) tvrdí: „Román potěší především ty, kdo se nebojí přestoupit hranice běžné detektivky. Čte se jedním dechem. Na konci se čtenář neubrání pocitu, že spolu s vypravěčem absolvoval doslova životní cestu, a kniha, kterou dočetl, je úplně jiná než ta, kterou začal číst.“
Ale zpět ke knize. Hlavním hrdinou je Miroslav Hammer, který si říká Rosli (fakt divná přezdívka, strašně mi to nešlo přes pusu a vlastně mě tohle jméno v celé knize maximálně iritovalo), asi třicetiletý novinář specializující se na popularizaci vědy. Při slavnostním otevírání skleníku Fata Morgana se seznámí s dívkou Klárou, která ho upozorní na machinace, které stavbu provázely. Rosli zavětří investigativní příležitost, leč ředitel Botanické zahrady spáchá před domluveným interview sebevraždu. Miroslav v zápětí dostává nabídku, která se neodmítá: odjet se skupinou vědců, ve které bude i Klára, na expedici do Grónska a napsat o tom reportáž. Vědeckému týmu velí Eliška, která měla k zesnulému řediteli dost blízko, a tak Rosli doufá, že na drsném severu z obou žen, Elišky i Kláry, vytáhne, jak to doopravdy se skleníkem bylo. Jenže právě tady, v zemi věčného sněhu a ledu, se to nakonec vše zvrtne úplně jiným směrem... V tu chvíli začíná vlastně úplně nová kniha...
 |
| Foto Alena a Jaroslav Klempířovi |
Pohyby ledu jsou kombinací detektivky (alespoň první část knihy se tak tváří) a románu s prvky paranormálna. Je potřeba se připravit na různorodé varianty posouvání děje, které jsou střídavě způsobené alkoholovým opojením hlavního hrdiny, jeho divokými sny (ve spojení s předchozím), amnézií, anebo prostým záměrem autora. Spousta otázek, co se vlastně stalo, ale zůstává v knize nezodpovězena, nebo se Vám na ně dostane většího než nutného množství odpovědí. Jsou tu docela vtipné momenty (noční schůzky fenomenologů, to je jak od Stančíka), hrdina je dostatečně sebeironický, prostředí Grónska je mimořádně atraktivní (a vzděláte se v glaciologii), čte se to vlastně výborně, autor vládne velmi pěknou a zajímavou češtinou, ale na můj vkus je to nakonec nějak moc experimentální. Zajímavý debut, celkový obraz se mi ale na konci prostě nespojil a vyústění mě úplně minulo.
Autor v nějakém rozhovoru říkal, že tuhle knihu psal hlavně pro sebe, protože ho to bavilo. Co se týče ostatních, pak se držel návodu z jakési obskurní knihy z výprodeje s názvem Jak se stát kultovním spisovatelem: „Něco napište, ideálně něco, čemu nebude nikdo moc rozumět". No, v mém případě se mu to rozhodně povedlo. Na to, abych se do knihy pustila podruhé a třeba si nějaká temnější místa osvětlila, mě to zase tolik nevzalo.
Pokud máte rádi experimenty, pak Pohyby ledu zkuste. Myslím, že je to dostatečně divná kniha na to, aby se příští rok objevila ve výběru Magnesie Litery (budete mít náskok). Pokud váháte, zkuste rozhovor s autorem na Liberatuře - je tam i úryvek z knihy. A dejte mi vědět, jak se Vám to líbilo:-)
Hodnocení:65%
A. Gravensteen: Pohyby ledu
- Nakladatel: Paseka
- EAN: 9788074329531
- ISBN: 978-80-7432-953-1
- Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, česky
- Rozměry: 13 × 20 cm
- Rok vydání: 2019 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat