Murály v Mladé Boleslavi

Murály v Mladé Boleslavi

Město=Galerie  

to je český street art festival proměňující veřejný prostor v otevřenou galerii.

Více zde

kelly towles pro

tamoonz 00 pro

Signal festival Praha 2024

Skoro každý rok jsem si pražský Signal festival nenechala ujít. Poslední dobou mě ale množství lidí a zvyšující se počet atrakcí, za které je nutné platit, poněkud odrazují. Letošní první den festivalu (čtvrtek 10.10.2024) jsem se ale shodou okolností nacházela v centru města, tak jsem si pár instalací obešla. 

Kryštof Brůha (CZ) → Audire Fluctus (Signal Calling)

Transmediální socha Audire Fluctus se pohybuje na pomezí světelného objektu a interaktivního díla v podobě datového totemu. Monitoruje technologickou aktivitu svého okolí a vizualizuje elektromagnetické záření generované elektrickou sítí, komunikačními prostředky a zařízeními pracujícími na bázi elektrického proudu. Audire Fluctus tuto aktivitu zviditelňuje pomocí média zvaného Spektraflux, které díky své anizotropní struktuře dokáže měnit index lomu světla, a tím vytvářet unikátní barevnou a dynamickou texturu. 

Kryštof Brůha vyvinul Spektraflux s cílem vytvořit fyzické médium, které umožňuje vizuální práci překračující limity digitálních médií. Instalace je umístěna v prostoru piazzety Národního divadla, v místě velké koncentrace elektromagnetických zařízení. Reflektuje tak běžně nepostřehnutelné dění silových polí, v jejichž sítích se pohybujeme a žijeme – neviditelnou energii města. Instalace byla realizována v rámci otevřené výzvy Signal Calling ve spolupráci s PrusaLabem, prototypovou dílnou Josefa Průši. 

(více zde)

Jan Hladil & NobodyListen → glo™ DIALOG

Základem celé instalace je deset metrů vysoký hexagon tvořený LED panely o celkové ploše 180m²,

doplněný nejmodernějšími světly. Za pomocí infračervených kamer jsou v záběru 360° snímáni

návštěvníci a jejich pohyb je promítán na LED. Je tak zajištěn zcela jedinečný zážitek pro každého

návštěvníka, kdy se sám stane součástí instalace.

Návštěvníci instalace gloDialog se mohou tešit na audiovizuální show vyvolávající úžas, která je speciálně připravena pro návštěvníky Signal Festivalu od předních českých umělců Jana Hladila a Jakuba Stracha, známeho pod svým uměleckým jménem NobodyListen.

(více zde)

Petr Vacek a Adam Cigler (CZ) → Reflexe

Reflexe je site-specific instalace, která pomocí robotického objektu dynamicky propojuje nehybné prostředí svého okolí s prvky světla a zvuku do velké imerzivní kompozice. Samotný centrální objekt Reflexe tvoří stěna pohyblivých zrcadel, která připomíná sofistikovaný nástroj rudolfinských vědeckých experimentů. Současně je však důmyslným a přesně řízeným kinetickým artefaktem. Divák se stává součástí magického okamžiku proměny všedního městského prostoru v místo rituálního obřadu. Každé místo může mít své kouzlo, které čeká na své odhalení. 

Pohyby zrcadel nejsou náhodné. Řídí je unikátní sekvence navržená umělci pro konkrétní téma události a prostor, ve kterém je dílo vystaveno. Součástí scénáře je také autory navržené nasvícení okolního prostředí a zvukový doprovod vytvořený ve spolupráci s dalšími tvůrci (Jon Rosůlek, Matyáš Cigler) pro konkrétní příležitost. Zvuk i světla jsou synchronizované s pohyby zrcadel, takže vzniká unikátní site-specific audiovizuální zážitek.

(více zde)

Díky, že můžem & Signal Creative → Demokracie?

Máme demokracii. Ale co teď s ní? 

Česká společnost žije ve svobodném státě už 35 let. Proměňuje se vnímání demokracie během let? A naučili jsme se za tu dobu žít se svobodou a demokratickými hodnotami? Umíme se shodnout, ale i si odporovat. Umíme se vystrašit, ale i nechat se zastrašit. Říkáme spousta slov, ale další spousta je říkána nám. Tříštíme se do skupin, a zároveň se umíme spojit. Je to zmatek? Ne, to je demokracie. Má zajisté spoustu problémů, ale zatím jsme nic lepšího nevymysleli. 

Vizuální složka zvukové instalace vychází z konceptu psychologie barev, který se zaměřuje na studium vlivu barev na prožívání a návazně na celý organismus člověka. Skrze tyto popsané principy dodáváme jednotlivým replikám jejich barevnost, která se proměňuje dynamicky v návaznosti na obsah sdělení. Navozuje emoci, zrcadlí náladu.

Audiovizuální instalace Demokracie? byla realizována pro Signal Festival v koprodukci Díky, že můžem a Signal Creative s podporou Radiožurnálu, iROZHLAS.cz a analytického ústavu STEM.

Díky, že můžem je neziskový spolek tvořený studenty a mladými lidmi, kteří se zajímají o svět okolo sebe. Připomíná hodnoty svobody a demokracie současné generaci
 a podporuje občanskou angažovanost. Společný projekt Signal Festivalu a Díky, že můžem je postaven na celospolečenském přesahu a má za cíl nejen akcentovat hodnoty svobody, demokracie i zdravé a prosperující společnosti, ale především vybízet diváka k vlastní reflexi 35 let od sametové revoluce, k občanské angažovanosti a k přemýšlení nad budoucností v kontextu naší společnosti.

(více zde)

 

Festival m3 v Praze

Každoročně se někde v Praze koná festival m3 - Umění v prostoru. Letos si tenhle festival založený na interakci současného umění ve veřejném prostoru našel místo na sídlišti Vlasta ve Vršovicích (konečně jsem pochopila, proč se politické uskupení koalice Vlasta na Praze 10 jmenuje tak, jak se jmenuje). Kurátoři ročníku - Marcel Fišer a Pavel Vančát si jako hlavní téma festivalu vybrali historicitu vrstev veřejného prostoru a otázku jejich smysluplné aktualizace - a tohle téma na sídlišti Vlasta pěkně rezonuje.

Sídliště Vlasta je totiž dost zajímavý prostor, který vznikl narychlo kvůli invazi sovětských vojsk do Československa v roce 1968. Nechápete? Ani já jsem to netušila - právě na toto nově vybudované sídliště byli přestěhováni obyvatelé středočeské obce Milovice, většinou vojáci z povolání a jejich rodiny, kteří museli své domovy přenechat okupační sovětské armádě. Výzdobu uměleckými díly zajišťovalo Armádní výtvarné studio, konkrétně jeho dva čelní reprezentanti Vendelín Zdrůbecký (figurální plastika) a Radomír Kolář (mozaiky)  - více na wikipedii. 

Dnes je sídliště Vlasta hodně omšelé, přesto však stále dost zajímavé a originální. Již zmiňovaná umělecká výzdoba, zbytky dětských a sportovních hřišť, více či méně udržované záhony, na první pohled je jasné, že dobu největší slávy už má tenhle prostor asi za sebou. Současná umělecká díla instalovaná v rámci festivalu nejsou moc výrazná, v některých případech mi dalo celkem dost práce je najít, přesto je to pokus, jak na tohle místo upozornit, nahlídnout jinou optikou. Ostatně mrkněte sami, ať už na fotkách, nebo osobně - m3 festival je na místě až do 1.10.2020.

Nejdřív pár fotek samotného sídliště a původní umělecké výzdoby:

 

Vendelín Zdrůbecký: Mladí milenci, 1979

Vendelín Zdrůbecký: Chlapec s letadlem, 1979

Vendelín Zdrůbecký: Akrobatka, 1979

Radomír Kolář: Cirkus, 1980

Radomír Kolář: Pohádka, 1980

Vendelín Zdrůbecký: Matka s dětmi, cca 1980

Radomír Kolář: Den a noc, 1980

A pár fotek z m3 festivalových děl

Anna Hulačová: Godzilla

Nela Keroušová: Kultura a Agrikultura, výsadba jedlých dřevin

Hugo Demartini: Socha pro nádraží v Chebu, 1962

 

Václav Fiala: Znamení

Johannes Macolies: Sloupce

Barbora Fastrová, Johana Pošová: Kentauři

Martin Zet: Gramofon

Philip Topolovac: Eden pod námi

Pár dalších instalací mi uniklo, buď jsem je v tom vedru nenašla,  nebo byly trochu z ruky...  Mapa na webovkách festivalu se totiž ukázala být na displeji telefonu poměrně nefunkční, zřejmě pevně zadaná šířka obrázku, takže se dal zobrazit jen výřez (myslete na to dopředu). 

 

Zajímavé to každopádně bylo, rozšířila jsem si obzory.