Letošní velikonoce jsem strávila s přáteli na Kokořínsku. I když předpověď počasí zněla naprosto děsivě, realita nebyla nakonec tak hrozná a nám se povedlo udělat několik docela pěkných výletů.
Nejprve Vás vezmu do obce Lobeč, kde jsem objevila muzeum spisovatele mého dětství, Eduarda Štorcha. Eduard Štorch jezdil do Lobče na letní byt, ze sousední vesnice Libovice pocházela jeho manželka, v Lobči je Štorch také pohřbený.
Na Pustém vrchu
v Lobči se pak odehrává jeden z jeho románů: Minehava (dodnes mám v paměti drastickou scénu z knihy, kdy se narodilo dítě, které matku kousalo do prsou při kojení a ona krvácela. Už už se schylovalo k rituálnímu obětování, když tu zasáhla zkušená Minehava a dítěti ony předčasně vyrostlé mléčné zuby zručně vytrhla...)
Muzeum Eduarda Štorcha bylo otevřené v roce 2010 zásluhou tehdejšího starosty Luďka Dohnalíka a je to místo, které stojí za krátkou návštěvu - já jsem se za těch 60 Kč vstupného docela dobře pobavila:-)
Muzeum se nachází v prostorách bývalé měšťanské školy. Už ve foyer najdete Štorchovu bustu, samotná expozice je pak v prvním patře a tvoří ji dvě místnosti. V první má návštěvník příležitost seznámit se s Eduardem Štorchem - je tu jeho psací stůl, fajfka, rozepsaný román Minehava, na stěnách dokumenty typu rodný list, nebo jeho korespondence. Docela milé jsou dopisy, které panu spisovateli psaly děti ze školy v Lobči. Můžete si tu i koupit suvenýry a některé z knížek. Hlavní částí této místnosti jsou ale výjevy ze života pravěkých lidí: lov mamuta (no, spíš mamutíka, je to takové plyšové mládě a vypadá trochu jako dílo ze školní výtvarné výchovy, ale v noci mu prý svítí oči:-), sochu pračlověka, který opracovává pazourky a rozdělává oheň (doplněno názornou ukázkou paní průvodkyně, která jen pro nás třískala pazourky o sebe), způsob pohřbívání mrtvých, obydlí pralidí. Dostala mě zákeřná otázka: "Jestlipak, milé děti, uhodnete, proč je tahle nahatá paní sama v chýši stranou od ostatních?" No, napadaly mě různé důvody, které jsem si ovšem s ohledem na milé děti raději nechala pro sebe. Tak to byste neuhodli....Leží mimo, protože je HUBENÁ, tj. pro pralidi neatraktivní:-) Říkala paní průvodkyně, takže to musí být pravda!:-) No jo, narodila jsem se ve špatné době:-) Krom toho jsou tu mamutí rohy, kopie Věstonické Venuše, ukázka malířské výzdoby pravěkých jeskyní atd.
Druhá část expozice pak návštěvníka seznámí s ukázkami pazourků, které se našly na území obce Lobeč. Jsou tu i ukázky ze Štorchových románů, mají tu DVD s mladým fešáckým Jirkou Bartoškou: Osada Havranů, Volání rodu a Na divoké řece. Nově tu mají kopii kostry nejstaršího člověka na Zemi - Lucy, i tady jsme se dočkali zpestření výkladu: paní průvodkyně nám osobně předvedla chůzi opice a chůzi Australopitheka. Další postery se věnují rodině Šimonků, majitelům panství a zámku Lobeč (a nedalekého hradu Houska) a dalším zajímavým obyvatelům či rodákům (věděli jste např. že do Lobče jezdil na chalupu mim Ladislav Fialka?).
No prostě legrace. A to se dřív se snad dalo v muzeu i přenocovat - to musela být teprve atrakce:-)
Otevírací doba : Středa až Neděle vždy 10:00 – 16:00.Pro Vás, kteří to máte daleko, pár fotek:-)
Inu, hubená žena, kterou nikdo nechce....:-)
Ideál krásy... Jestlipak pravěká strava vedla k otylosti? Lehce pochybuju.... Nejsem si tak jistá trvalým přísunem mamutího masa a z těch lumíků, kořínků a ovoce se asi zas tak ztloustnout nedá... To by paleo dieta nebyla tak populární... Ale jako prevence anorexie a bulimie u dospívajících slečen - vtipné!:-)
Druhá místnost
