Při návštěvě Brandýsa n. L. zaujala zdejší socha nedaleko místního zámku: Milenka císaře Rudolfa II. od sochařky Zuzany Čížkové.
Zuzana Čížková je česká sochařka, malířka a grafička (nar. 1982), vystudovala Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích v Podkrkonoší – obor kamenosochařství. V roce 2011 absolvovala na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze v sochařském ateliéru profesora Kurta Gebauera. Její první díla jsou z kamene, v posledních letech se věnuje především materiálům na bázi cemetových směsí, které pro ni byly vyvinuty ve spolupráci s Výzkumným ústavem maltovin (VUMO) v Praze - Radotíně.
Na kopci Planai v Alpách, nedaleko Schladmingu, se kousíček pod panoramatickou cestou vedoucí okolo vrcholu nachází zajímavá dřevěná plastika nazvaná Místo reflexe (německy Ort der Besinnung, anglicky Place of Reflection). Má podobu položeného dřevěného kříže vyčnívajícího z vody (velikost 34 x 17 metrů), dá se po ní chodit, jsou z ní zajímavé výhledy/průhledy, je tu i místo pro odpočinek a rozjímání (anebo se tu dají krmit zdejší přemnožené ryby - zákaz rybolovu). Vznikla v roce 1997 jako připomínka pětadvacetiletého působení společnosti provozující tady lanovou dráhu (Planai - Hochwurzen - Bahnen GmbH), autorem je inženýr Thomas Stiegler. Více zde.
Velmi příjemné místo, zastavili jsme se tu cestou při procházce po Panoramaweg.
Letošní rodinnou dovolenou trávíme v Rakousku, kousek od Schladmingu. V neděli jsme si udělali velký výlet na nejbližší kopec Reiteralm, kde jsme absolvovali velkou okružní cestu.
Nejprve jsme od našeho ubytování došli asi 2 km k lanovce na Reiteralm (cestou jsme zabloudili...). Lanovka s názvem Preunegg Jet je jediná, která Vás v létě na Reiteralm vyveze, navíc je v ceně letní Schladming-Dachstein Sommercard, tak nebylo co řešit.
Model lanovky s rolbou na dálkové ovládání u pokladen lanovky.
Lanovka pěkná, gondola pro 8 pasažérů, jezdí v pondělí, čtvrtek, pátek, sobotu a neděli, Bartoloměj s výběrem spokojen (lanovky jsou totiž hlavním cílem našich dovolených již několikátou sezónu). Aut na parkovišti celkem dost, ale v lanovce jsme jeli sami.
Nahoře povinné foto na fotopointu 1740 metrů nad mořem - jsme výš než na Sněžce!:-)
Jsou tu připraveni na děti - je tu pískoviště, dětský kolotoč, bagr, o kus dál pak dětský bikepark - několik tras různé obtížnosti, nezkoušeli jsme.
Hlavní atrakcí je pak zdejší jezero, kolem kterého vede procházkový chodník, upravený, takže přístupný i pro kočárky, příp. invalidní vozíky. Modro, výhledy, paráda.
My jsme jezero napůl obešli a pokračovali po trase 66a na tematickou stezku Still Wasser: Klidná voda. Byla otevřena letos a je plná vodních prvků - mlýnků, potůčků, jsou na ní tři jezírka...
Krom toho jsou kolem lavičky, houpačky, možnost přecházet vodní toky po kládách...
Bárt byl nejvíc nadšený z voru přes poslední jezero Untersee - nejprve na něm jel s námi, pak si zkusil přeručkovat i sám. Trošku podobné transbordéru v Andělské hoře:-) U dětí ale maximální úspěch.
A dobrá byla vlastně i obyčejná pumpa, kterou dnešní děti asi už moc neznají... Všechno na stezce vlastně byly drobnosti, nic úžasného, světoborného nebo strašně finančně náročného, ale přesto dohromady příjemné místo. Rakušané navíc tyhle věci dokážou "prodat", takže krásné fotky na webu i v letáku samozřejmostí.
Stezka Still Wasser není okružní, zpátky se vrací po stejné cestě - jedna cesta je asi 1,5 km, celkem tak na hodinku a něco.
Na konci stezky u Untersee pak pokračuje červená 66, okružní trasa po zdejším okolí, která vede ve své druhé části po hřebeni. Od jezera je to hodně do kopce, cesta po kamenech, docela náročné.
Tohle je pak horní část stezky, která vede k jezeru Spiegelsee, tam se už šlo výrazně líp.
Pohled zpět na masiv Dachstein, dole jezero Untersee.
Jezero Spiegelsee bylo obsypáno lidmi a největší zdejší atrakcí byly kozy, které se tu procházely mezi turisty.
Spiegelsee je zrcadlové jezero, ve kterém se (pokud najdete ten správný úhel odrazu) zrcadlí hory masivu Dachstein, které jsou přes údolí.
Od jezera opět do kopce, v těžkém terénu po kamenech (stezka má tedy střední obtížnost, ale s Bártem to bylo zřejmě maximum, co - s tátou za ruku - zvládne).
Poslední jezírko na cestě - Obersee, nějaký odvážlivci se v něm dokonce koupali. Fakt je, že sluníčko svítilo dost intenzivně, jak jsem posléze zjistila doma na místech, které jsem zapomněla namazat...
Pohled zpět dolů...
Konečně na hřebenu. Cestou byly dvě odbočky na dva vrcholy - Schober 2133 metrů a Rippetteg 2126 metrů - oběma jsme odolali:-) Ale určitě tam musí být pěkně.
Cestou po hřebeni jsem byla demoralizována všudypřítomnými borůvkami:-)
Pohled zpět na oba dříve zmíněné vrcholy.
Ale jeden vrchol jsme si přece jen střihli, neb byl cestou: Gasselhohe, 2001 metrů nad mořem. V pozadí opět Dachstein.
Za chvíli jsme se už přiblížili na dohled našemu cíli - lanovce u jezera.
Ještě ale zastávka na "srdeční vyhlídce".
Dolů pohodlně lanovkou a pak jen seběhnout domů. Celkem asi 10 km - nahoře to bylo necelých 6 km (ale docela terén) a pak 2x 2 km k lanovce a od lanovky. První den v Rakousku se nám vyloženě povedl!:-)
