Golos od Pavla Filipa

Při výkopových pracích pro budovu PernerKarlín Offices objevili stavbaři masivní, zhruba desetitunový litinový válec. Podle odborníků a archivů Národního technického muzea šlo o součást parního stroje nebo kompresoru z továrny Breitfeld & Daněk (pozdějšího ČKD). Akademický sochař Pavel Filip odlitek doplnil o moderní výtvarné prvky, nové příruby a symbolické součástky a udělal z něj tak originální plastiku. 

V srpnu 2026 bylo dílo pod názvem Golos odhaleno v Pernerově ulici v Karlíně.

Federico Díaz: Na horu

 

Socha „Na Horu“ česko-argentinského umělce Federica Díaze odkazuje, podobně jako architektura budov Bořislavky, na historickou obchodní stezku, která místem vedla. V minulosti jsme silnice a cesty stavěli v soutěskách či horských průsmycích tvořených ledovci nebo působením deště. Není náhodou, že slovo „stezka“ má stejný etymologický původ jako „stékat.“ 

Tvary „Na Horu“ odkazují na břidlici a horniny, které pod Bořislavkou miliony let sedimentovaly a které i dnes formují podobu města. Zároveň je ale na soše, po bližším prozkoumání, patrná pravidelná a zvrásněná struktura vytvořena strojem. Dílo tak evokuje pnutí mezi přírodou a lidstvím. Připomíná trvalost, která nás přesahuje stejně tak jako schopnost člověka adaptovat sebe a své okolí. Socha „Na Horu“ váží 57 000 kilogramů a je vysoká 7,5 metru. 

Tým Studia Federica Díaze speciálně pro její realizaci vyvinul technologii robotické fabrikace So Concrete a jako materiál zvolil vysokopevnostní beton UHPC (Ultra High Performance Concrete), který umožnil vytvořit subtilní a zároveň monumentální dílo.

(zdroj)

Jauma Plensa: NEST

Na frekventované křižovatce u Evropské třídy byla před vstupem do uměleckého prostoru Artium slavnostně odhalena socha NEST španělského sochaře Jauma Plensy. Dílo vzniklo z iniciativy společnosti Valea Art.

Jaume Plensa, narozený v roce 1955 v Barceloně, patří dnes k nejrespektovanějším sochařům na světě. Jeho díla zdobí světové metropole: Crown Fountain v Millennium Parku v Chicagu, We u londýnského mrakodrapu The Shard, Water's Soul s výhledem na řeku Hudson v Jersey City, Julia na madridském Plaza de Colón či The House of Light and Love v Tchaj-peji. Praha se k nim nyní hrdě připojuje.

Plensa není v Praze neznámý. V roce 2009 zde vystavoval na náměstí Jana Palacha a české hlavní město si tehdy zamiloval. Když jej tedy společnost Valea Art oslovila s nabídkou vytvořit pro Prahu trvalé dílo, neváhal.

„Budova na Bořislavce na mě zvenčí působila zbytečně uzavřeně. Svým dílem jsem chtěl vytvořit pomyslný most mezi budovou, jejím konceptem a společností – obraz velkorysosti a něhy vůči komunitě," přibližuje záměr sám autor.

Socha NEST, vysoká 4,5 metru, vyrobená z bronzu a natřená na bílo, navazuje na typický Plensův rukopis: protáhlá dívčí hlava, jejíž optická velikost se mění v závislosti na vzdálenosti diváka. Tentokrát však hlava nespočívá osamoceně – je nesena, chráněna lidskými dlaněmi. Název díla lze do češtiny nejvýstižněji přeložit jako Náruč.

Pro Plensu je hlava nejdůležitější součástí lidského těla, sídlem mozku, snů i nejodvážnějších myšlenek. Budova, před níž bude socha umístěna, mu svou mystickou uzavřeností připomínala právě mozek. Socha tak nepopisuje ani nezdobí – otevírá dialog. Přibližování se a vzdalování, dva základní pohyby každého, kdo kolem projde, mění dílo pokaždé znovu.

„Hlava jako křehké ptáče spočívá v dlaních. Je chráněna, ale zároveň se s mystickou důstojností pne do krásy,“ přibližuje sochu kurátorka a ředitelka Valea Art Linda K. Sedláková, která na projektu s umělcem od počátku intenzivně spolupracovala.

Za vznikem sochy NEST stojí Štěpánka a Karel Komárkovi – mecenáši, kteří skrze rodinnou nadaci, společnost Valea Art a volně přístupný umělecký prostor Artium dlouhodobě podporují kulturu, umění a vzdělávání nejen v Praze.

(zdroj)

Sochařský park na zámku v Bechyni

Současné umění a Sochařský park na zámku Bechyně 2026

Relational Fields – Vztahová poleVýstavní projekt roku 2026 na zámku Bechyně je věnován tématu Relational Fields – Vztahová pole, které zkoumá, jak může umění propojovat jednotlivce, generace, historie i různá prostředí. V době poznamenané sociální fragmentací, digitální izolací, environmentální naléhavostí a zvýšenou citlivostí k politickým a společenským otázkám výstava reflektuje roli umění jako prostoru pro dialog a sdílené porozumění.

Výstava spojuje současné umělce několika generací a různých uměleckých přístupů. Jejich díla vstupují do dialogu s historickým prostředím zámku Bechyně, jeho sochařským parkem s voliérami a pozdně gotickou sýpkou, a reagují na jedinečný genius loci tohoto místa. Prostřednictvím instalací, prostorových intervencí a konceptuálních prací se umělci vztahují k architektuře, krajině i historii.