Střípky z Poděbrad

Z Poděbrad na Libici a zpět

Mám ráda města, která leží na řece. Ta voda vždycky vylepší dojem. Poděbrady nejsou výjimkou. Labe tu určuje většinu dění. A tak jsme v rámci víkendového pobytu s kamarádkami pochopitelně nemohly řeku vynechat. Naplánovaly jsme si menší výlet - lodí na soutok s Cidlinou, odsud pěšky do Libice mrknout na Slavníkovce a po cyklostezce zpátky do Poděbrad. Pokud nepočítáme plavbu parníkem, tak pěšky asi 8 km (https://mapy.cz/s/2DHVB).

Z Poděbrad jezdí výletní loď Král Jiří. Od přístaviště pod zámkem to k soutoku Labe a Cidliny trvá asi 30 minut (100 Kč), z toho poměrně dost času strávíte ve zdymadle. I během téhle krátké plavby je možné se občerstvit - ochutnaly jsme poděbradskou specialitu: likér Poděbradská samička (dá se). Parník byl plný zahraničních studentů ze zdejšího školícího centra - studenti se tu připravují na studium v Česku a učí se náš jazyk. 

Cesta rychle utekla a za chvíli už jsme vystupovaly u soutoku. Cidlina pramení u Lomnice nad Popelkou na vrchu Tábor, délka toku 87 km.

Od soutoku po cyklostezce je to kousek na Libici, místo, kde stávalo již na přelomu 9. a 10. století slavníkovské hradiště. Právě tady byli zřejmě Slavníkovci v roce 995 vyvraždění. Zachránili se pouze sv. Vojtěch (ten se na Libici podle Kosmase narodil), jeho nevlastní bratr sv. Radim a libický vévoda Soběslav.

O tom všem si můžete přečíst (i v cizojazyčných verzích) na poměrně originálních panelech z mozaiky. Kámen by sice potřeboval trochu vyčistit, ale jinak dobré. Památník pochází z roku 1966. 

Hlavní dominantou památníku je pomník misionářů sv. Vojtěcha a sv. Radima od akademického sochaře  Vojtěcha Adamce. 

Z hradiště, sídla slavného rodu, zůstaly zbytky základů kamenného kostela a rezidence. I tak je to ale docela působivé místo.

Po návštěvě Libice jsme se vrátily k soutoku, občerstvily se (grilovaný hermelín tu mají výborný) a pak pohodlnou procházkou s občasným vyhýbáním se cyklistům došly pěkně zpátky do Poděbrad. Příjemné to bylo. 

Cestou jsme si prohlídly několik panelů místní naučné stezky - zajímavé byly hlavně fotografie z povodní...

Pohled zpátky na známý lanový most na dálnici D11.

Zajímavá stavba na konci výletu: vodní elektrárna ze začátku 20. století, kterou projektoval poděbradský rodák architekt Antonín Engel. Elektrárna je v novoklasicistním stylu s prvky kubismu. 

¨

Férová snídaně v Poděbradech

Libí se mi koncept férových snídaní - jednou za rok se sejdou sousedé, udělají si piknik a společně posnídají jídlo, které si donesou. Optimální je, když se jedná o jídlo vyrobené z lokálních nebo férově vypěstovaných potravin a když při tom nevznikají zbytečné odpadky. Férové snídaně se pořádají od roku 2011 vždy u příležitosti Světového dne fair trade. 

Ještě se mi ale ani jednou nepovedlo na férovou snídani vyrazit - vždy do toho něco vlezlo. Letos to ale bylo jinak -  povedlo se mi navštívit tuhle akci v Poděbradech, kde jsem byla se svými kamarádkami na odpočinkovém víkendu. Organizátorem akce byla Hotelová škola, vyšší odborná škola hotelnictví a turismu Poděbrady, která se postarala o výborné občerstvení. Akce byla součástí otevření lázeňské sezóny a sešla se tu pěkná řádka lidí, vč. lázeňských hostů. Ochutnaly jsme staročeské speciality, poležely si na piknikové dece, byla to paráda. Moc jsem si to užila - na příští rok si dávám závazek, že určitě vyrazím u nás v Liberci a pokusím se i něco uvařit/upéct:-)

Pár fotek pro inspiraci.

Nedaleko piknikových dek férové snídaně pak probíhala prodejní výstava "zahradních soch". Nenakoupila jsem, ale některé si u babičky na zahradě představit umím:-)