Výstava Josef Sudek a přátelé. Putování na sever, připravená Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, představuje dosud málo známý příběh přátelství nejvýznamnějšího českého fotografa Josefa Sudka a několika výtvarných umělců, s nimiž sdílel zájem o krajinu severních Čech. Koná se v roce, v němž si připomínáme 130 let od Sudkova narození a 50 let od jeho úmrtí.
Námětem výstavy jsou tvůrčí setkávání fotografa Josefa Sudka (1896–1976) s významnými výtvarníky od druhé poloviny 40. do 60. let 20. století. Cesty na sever Čech a zdejší přátelská setkávání se staly impulzem k řadě Sudkových fotografií, které patří k nejvýraznějším dokladům jeho vztahu ke krajině. Tyto cesty navazovaly na tradici společných výletů, které Sudek podnikal již dříve – například na velikonoční Bílou sobotu do Mělníka, na soutok Vltavy a Labe – a postupně jej přivedly do krajiny Českého středohoří a Krušnohoří.
Nejvýznamnější z těchto osobností byl malíř Emil Filla (1882–1953), s nímž Sudek sdílel hluboký zájem o krajinu severních Čech, zejména v době Fillova poválečného pobytu na Peruci, kde oba výtvarně pojednávali krajinu Českého středohoří.
Další výraznou osobností byl grafik Václav Sivko (1923–1974), kterého Sudek během druhé světové války zaměstnal ve svém ateliéru, aby se vyhnul nucenému nasazení, a v 50. letech jej navštěvoval v Provodíně u České Lípy, kde fotografoval okolí jejich domu i krajinu Máchova kraje.
Třetím z umělců byl malíř Bohdan Kopecký (1928–2010), který v první polovině 50. let jako politicky nespolehlivý skončil v dolech v dnes zaniklé obci Záluží u Mostu. Právě tady, v krajině poznamenané povrchovou těžbou, objevil Kopecký své životní výtvarné téma a Sudka vyzval k fotografickému ztvárnění nejen zanikajícího Mostu, ale i zdejší těžbou poznamenané krajiny povrchových dolů.
Výstava představuje jedinečné svědectví o setkávání různých uměleckých a tvůrčích pohledů na krajinu severních Čech. Prostřednictvím fotografií Josefa Sudka i děl jeho přátel přibližuje nejen proměnu této krajiny ve druhé polovině 20. století, ale také osobní vazby a tvůrčí dialog mezi významnými osobnostmi českého umění. Sudkova díla z tohoto období nepředstavují pouze záznam proměňující se krajiny, ale také osobitou výpověď o jejím trvání, obnově a hlubokém vztahu člověka k místu.
Žádné komentáře:
Okomentovat