Je to velmi jednoduché - dělám to, nač myslím - asi jako každý. Dělám lidi, na které myslím. Při práci se snažím vyjasnit svůj vztah k nim a ke světu a při tom se trochu vyznat v sobě. Zajímá mě víc co dělám, než jak to dělám, tak mi ani nevadí, že dělám každého jinak. Snažím se myslet víc na modrou oblohu, na moře, víno a kameny, spíše než na trosky, propasti, plíseň a mechanismy. Proto je mi asi blízká řecká mytologie. Byl bych šťasten, kdybych mohl sobě i druhým připomenout, že moře šumí, stále i když se tlačíme v elektrice, že obloha nad mraky je vždycky modrá, že v každém z nás je kousek Prométhea, že v každé ženě je kousek bohyně. Napětí mezi tíhou a touhou létat, mezi současností a směřováním k nadčasovosti, mezi tíhou hmoty a snahou ji popřít, mezi dokonalostí a nemožností jí dosáhnout. To je to, co mě vzrušuje. Aby socha stála nohama na zemi a hlavou mířila ke hvězdám.
Olbram Zoubek, 1994
Připomínku tohoto citátu najdete v podloubí Smetanova náměstí v Litomyšli, před domem, kde Olbram Zoubek žil. Jedná se o umělecké dílo od Jakuba Greca, které se jmenuje Trvalá vzpomínka (Průhled do nebe). Dílo je citlivě zakomponováno do architektury podloubí. Vytváří pro kolemjdoucí iluzi, jako by skrze pevnou klenbu historického domu shlíželi přímo na jasnou oblohu.
Autorem díla je sochař a restaurátor Jakub Grec, který v poslední dekádě Zoubkova života pracoval přímo v jeho ateliéru. Grec dokonale zná Zoubkovy technologické postupy. Dnes působí jako hlavní restaurátor a konzervátor Nadačního fondu Kmentová Zoubek, kde mimo jiné pomáhá určovat pravost mistrových děl.
Žádné komentáře:
Okomentovat