Daniel Pitín: Papírová věž v Galerii Rudolfinum. Aneb jak řekl Jan H. Vitvar v Respektu: "Letos v Česku není šance vidět nic lepšího než aktuální výstavy malířů Josefa Bolfa a Daniela Pitína". A tak jsem vyrazila na Pitína do Rudolfina. Čeští malíři v Rudolfinu moc často nepobývají, alespoň tedy ne na velkých samostatných výstavách, v tom má Pitím opravdu privilegium. Musím přiznat, že jsem docela koukala....
Na výstavě jsou vidět scény, které můžeme znát z kultovních starých filmů - Hitchcocka nebo třeba Scorseseho. Scény jsou přemalované na plátno, ale doplňují je i věci, které ve filmu nevidíme - kulisy, konstrukce z papundeklu, lampy atd. Někdy ze scén některé části záměrně vynechává: Romy Schneiderová ve filmu Bazén tak na Pitínově plátně plave na suchu, resp. v malé louži, jindy jsou tu záměrné chyby a nedostatky - barevné kapky, kus papíru nalepený do obrazu apod. Jsou tu i dva filmové pokusy, jeden kopíruje slavné Okno do dvora, ve druhém je Scorseseho Taxikář teleportován na vzdálenou kamenitou planetu. Je to celé docela překvapivé a pro ně nečekané.
Český umělec Daniel Pitín (1977) je ve své generaci jednou z vůdčích osobností vyznačující se mimořádným malířským talentem. Výstava Papírová věž na více než třicítce obrazů zahrnuje průřez jeho malířskou tvorbou s důrazem na novější práce. Doplňují je filmy, z nichž některé umělec vytvořil přímo pro výstavu, které akcentují některé aspekty Pitínovy malířské tvorby a zároveň tvoří průhled do jeho inspiračních zdrojů.
“Papírová věž nějakým způsobem ukazuje můj vztah ke světu médií a ke světu informací, ve kterém se neustále pohybujeme a který vytváří určitý relativní prostor. Je to jakoby prostor z papíru, který se tváří být realitou, ale zároveň může být jenom nějakou iluzí reality. Tato hranice mezi iluzí reality a realitou je v mé práci důležitá a zajímá mě dlouhodobě. A touto hranicí se budu zabývat i na výstavě v Rudolfinu,” objasňuje umělec název výstavy.
Pitínovo bohatě strukturované dílo je plné svůdných náznaků, lákavých zdánlivou snadností je uchopit. To je ovšem past vedoucí posléze do hlubin podivného šera světů za obrazy, temných hrozeb a nevyslovených nebezpečí. Nejasná melancholie změti útržků teatrálních scén, filmových postupů vzbuzujících napětí, budování labyrintů kašírované reality paralelních světů, náznaků destruované, v prostoru ztracené architektury, podivně konajících zaujatých postav v prázdnu trosek, to vše jsou témata, z nichž skládá svůj bohatý a znepokojivý obrazový svět.
“Metafora dnešního informačně přetíženého a fragmentovaného světa vedoucího k atomizaci společnosti je v Pitínově podání neobvykle přesná. A také proto je tak znepokojující. Dávno totiž přestala fungovat představa jediné, dokazatelné a nezpochybnitelné pravdy. Svět zdánlivě nelze udržet pohromadě urputným lpěním na vztahu k minulosti. Ovšem tisíckrát se ukázalo, že právě pokorný sestup ke kořenům, navazování zpřetrhaných vláken, udržování povědomí o kontinuitě, je jeden z mála zaručených a stále fungujících prostředků proti pádu do roztříštěné nicoty – a právě to je klíčovým motivem Pitínových obrazů,” uvádí kurátor výstavy Petr Nedoma.
Zasloužená odměna
Žádné komentáře:
Okomentovat