neděle 12. července 2015

Sochy v Trutnově - Stefan Milkov

Prázdninové putováním mě zavedlo do Trutnova. Zaujaly mě tu sochy ve veřejném prostoru, jednalo se o šestý ročník projektu Sochy v Trutnově, autorem pěti vystavených soch je Stefan Milkov.





Astrální tělo (Stará radnice)



Opilý anděl (Krakonošovo nám.)





Pieta (Galerie města Trutnova)






Corpus Angelicus (Dolní promenáda)






Compact disk (Dolní promenáda)















Stefan Milkov, sochař, výtvarník a hudebník, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví.
Podrobný životopis Stefana Milkova najdete na jeho vlastní webové stránce.

pátek 29. května 2015

Páternoster v budově krajského úřadu v Liberci

Páternoster (česky oběžný výtah) je druh výtahu s nepřetržitým řetězem kabin, vertikální dopravní zařízení pracující na plynulém oběžném principu. Věděli jste, že jeden z těchto unikátních výtahů je i v sídle Krajského úřadu Libereckého kraje?


Přiznávám, páternostery mě provázejí skoro celý dospělý život. Byl na mé alma mater a vlastně i u všech mých dosavadních zaměstnavatelů. Narozdíl ode mne je ale většinu lidí tenhle druh výtahu velkou atrakcí. Jeden páternoster, a to dokonce dost unikátní, máme i v Liberci.



Princip páternosteru: V jedné výtahové šachtě jsou dvě řady kabin, z nichž se jedna pohybuje směrem nahoru a druhá dolů. Jednotlivé kabiny jsou umístěny těsně nad sebou. Tak mohou nepřetržitě odbavovat cestující, kteří mohou kdykoli nastoupit a kdykoli vystoupit v libovolném podlaží. Na konci směrové dráhy páternosteru je kolo, podél kterého je obtočen závěsný řetěz kabin. Kabina se tak ve sklepě či ve strojovně (v úvrati) posune do opačného dopravního směru. Kabina se tedy nepřeklopí, ale jen se horizontálně přesune. Páternostery jsou vybaveny čidly, která je zastaví v případě, že by pasažér uvízl mezi kabinou a vchodem.
(wikipedie)



Liberecký páternoster je největší v České republice, má obslužnou výšku 56,8 metru a vede až do 16 patra. Nejvyšší budova ve městě, kde páternoster najdete, byla stavěna v letech 1967-1976 podle projektu Zdeňka Plesníka jako sídlo Výzkumného ústavu textilní technologie a Státního výzkumného ústavu textilního. Páternoster byl do rozestavěné budovy instalován v roce 1971. 

Zdejší páternoster má 35 dřevěných kabin, systém je zavěšen na dvou masivních řetězových smyčkách a je poháněn přes šnekové převodovky elektromotorem o výkonu 25 kW. Každá kabina je určena max. pro 2 osoby, pohybuje se nízkou stálou rychlostí 0,3 metru za vteřinu. Při obsazení kabin dvěma lidmi může v každém směru jet zároveň 70 lidí. Nosnost je 5600 Kg, přepravní kapacita 480 osob za hodinu.  
Výhody páternosteru jsou jasné - velká kapacita, nízká energetická náročnost, spolehlivost. Nevýhody jsou tu také - nepřístupnost pro osoby s tělesným handikepem či omezenou pohyblivostí, ve vyšších budovách je výtah velmi pomalý. V Liberci je to vyřešeno tím, že kromě páternosteru jsou v budově ještě dva nové rychlovýtahy. 








V rámci Dne otevřených dveří se v páternosteru konala fotografická výstava a také unikátní módní přehlídka. 



Krajský úřad Libereckého kraje je veřejná budova, o možnost podívat se na páternoster je možné požádat pracovníky infocentra v přízemí budovy - během prázdnin bývá příležitost i navštívit vyhlídku na střeše krajského úřadu v 17. patře, odkud je skvělý pohled na celé město.



Související články:

čtvrtek 10. dubna 2014

Literatour 2014

Včera se v Liberci konala literární vycházka po místech, kde kdysi sídlily knihovny, spojená se čtením "o knihách, knihovnících a a jiných zvláštních případech". Akci pořádala Krajská vědecká knihovna spolu s Libereckou občanskou společností a byla to opravdu příjemná a vydařená akce. 

Začátek Literatour byl v kostele sv. Kříže na Malém náměstí, kde v místnosti nad sakristií vznikla v polovině 18. století knihovna pro duchovní. Pro badatelské účely funguje dodnes, má kolem 2 tisíc svazků. A právě tady přečetl herec Martin Polách z Divadla F.X.Šaldy úryvek z knihy Roberta Musila Muž bez vlastností. Na tuhle knihu sbírám odvahu už docela dlouho, mohu-li soudit z přečteného, možná bych to mohla zkusit:-)




Poté jsme se přesunuli do budovy Nového Magistrátu ve Frýdlantské ulici, kde sídlila liberecká knihovna (pod různými názvy) skoro padesát let, od roku 1956 do roku 2000. Ředitelka liberecké knihovny Mgr. Konvalinková uvedla mladou herečku Barboru Mottlovou, která přečetla kapitolu z knihy Dewey od Vicky Myronové a Breta Wittera. O kocourovi, který se jednoho dne objevil mezi vrácenými knihami a postupně se stal inventářem knihovny a přítelem všech milovníků knih. Dojemný úryvek byl o přátelství kocoura Deweyho a handicapované holčičky ze speciální třídy. 




Zastavení třetí bylo v prostoru, kde sice knihovna nikdy nesídlila, ale zato tu vždycky pulsoval kulturní život - v bývalé kavárně Pošta, nádherných secesních prostorách, které jsou už mnoho let prázdné a nevyužívané. Ředitel libereckého policejního ředitelství, kterému budova aktuálně patří, František Husák ale slíbil, že se pokusí, aby se do kavárny Pošta opět vrátil ruch a noblesa. Herečka Markéta Tallerová tu přečetla úryvek z knížky Lindsey Davisové Alexandria - o alexandrijské knihovně. V kavárně Pošta se sešlo asi nejvíce návštěvníků, přišli nejen milovníci literatury, ale i obdivovatelé architektury, dostat se do těchto uzavřených prostor Policie ČR totiž není jen tak...








 Z kavárny na radnici - čtvrté čtení se konalo v sále, kde se schází městské zastupitelstvo, a kde v letech 1901-1909 sídlila Německá lidová knihovna. Známý liberecký herec Václav Helšus, který dosud absolvoval celou Literatour jako návštěvník a posluchač, se tady ujal satirické povídky Michaila Bulgakova O prospěšnosti alkoholu. Bylo to velmi zábavné, budu se muset do Bulgakova také pustit. 





Poslední zastávkou celé literární procházky pak bylo Naivní divadlo v Moskevské ulici, kde v letech 1909-1945 sídlila Německá lidová knihovna, kterou posléze vystřídala Krajská lidová knihovna (do roku 1962). Zdejší herec Marek Sýkora přečetl zajímavý a zábavný úryvek z knihy Potrat: historická romance 1966 od Richarda Brautigana. O knihovně, kam lidé nosí knihy, které napsali a které nebude nikdy nikdo číst. Tak jako třeba knihu O pěstování květin v hotelových pokojích za svitu svíčky. 





Literatour byla velmi příjemnou akcí, potěšilo mě, kolik literárních nadšenců se sešlo a strávilo 2,5 hodiny s literaturou. Tak se těším na příští ročník!