Mezi významné liberecké rodáky patří hudební skladatel Karel Vacek.
Karel Vacek je autorem mnoha populárních skladeb, o kterých jsem si donedávna myslela, že jsou lidové... Tak schválně: Cikánko, ty krásná, Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Ale ne ale ne, Hú a hú, Čtyři páry bílejch koní, Hej panimámo, Zůstaň tu s námi, muziko česká... Vacek ovládal spoustu hudebních nástrojů, hrál v orchestru R.A.Dvorského (určitě si ho pamatujete jako trumpetistu ve starých filmech pro pamětníky), ve třicátých letech působil v Osvobozeném divadle v orchestru Jaroslava Ježka, za války měl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města. Nahrál a nazpíval spoustu gramofonových desek, složil téměř devadesát valčíků, polek, pochodů a dalších skladeb a v roce 1982 byl těsně před svou smrtí jmenován národním umělcem.
Karel Vacek se narodil 21. března 1902 v Liberci, v Perlové ulici v čísle popisném 232/II. Na rodném domě v dnes dosti sešlé Perlové ulici je od roku 1996 pamětní deska upomínající na autora Cikánky, kterou věnovala Česká beseda. Vackovi se v Liberci několikrát stěhovali, naposled bydleli v domě řídícího učitele v Ruprechticích, pak se v roce 1910 přestěhovali do Prahy.
Další připomínkou Vackova pobytu v Liberci je pamětní deska umístěná na základní škole na ulici 5. května, kam malý Karel chodil v letech 1908-1910. Do této první české veřejné obecné školy otevřené roku 1885 chodil kromě Vacka také například Vlasta Burian (v letech 1897-1901).
Poslední památkou na význačného rodáka je busta na liberecké radnici od Bedřicha Kloužka z roku 1996 umístěná na hlavním schodišti.
